Knez Mihailova ulice

je jednou z nejstarších v Bělehradě, je pěší zónou vedoucí od Terazií ke Kalemegdanu. Zde se nachází jak obchodní, tak kulturní centrum celého města. Právě zde se večer procházejí mladší i starší Bělehraďané před tím, než se usadí v některé z blízkých restaurací či kaváren. Tento prostor byl zřejmě také centrem románského sídla zvaného Singidunum. Plánovaná výstavba ulice začala v sedmdesátých letech 19. století, kdy tu nejbohatší rodiny stavěly své domy. Knez Mihailova byla první bělehradskou ulicí. V roce 1870 byla oficiálně pojmenována po Mihailu Obrenovićovi, synu Miloše Obrenoviće. Jako jedna z mála ulic Bělehradu za celou dobu své existence nezměnila svůj název. V roce 1987 byla ulice rekonstruována. Každý dům v této ulici má svou vlastní historii. Nachází se tu také mnoho architektonicky významných budov. Na rohu Knez Mihailova a Obilićova venca se nachází restaurace Ruski car, postavená v letech 1922 - 1926. Na protější straně je budova Kulturního centra Bělehradu zvaná Beoizlog, kde můžete najít jeden z mála obchodů se suvenýry, knihkupectví s bohatým výběrem knih i hudby, galerii, kino a kavárnu. V ulici je spousta obchodů s nejmodernějším zbožím, značkovým oblečením a obuví. Budovou, která si zaslouží pozornost, je Progres. V jejím přízemí se nachází galerie a u vchodu do budovy stojí socha Mercury, dílo známého sochaře Olji Ivanjického. Srbská akademie věd a umění (Knez Mihailova č. 35) sídlí v architektonicky i historicky významné budově, která byla postavena v letech 1923 - 1924 v secesním stylu na pozemku věnovaném Mihailem Obrenovićem. Zde sídlící Technické muzeum a Muzeum Akademie věd a umění je otevřeno pro veřejnost. Ve vedlejším domě č. 37 se nachází galerie ULUS, která vystavuje sbírky Srbské asociace umění. Naproti přes ulici stojí budova Filologické fakulty, která je jednou z nejstarších fakult Bělehradské univerzity. Uvnitř je knihkupectví a galerie Singidunum. Ve vedlejší budově č. 46, jedné z prvních na Knez Mihailova (byla postavena roku 1869), se nachází proslulá restaurace Kolarac. Na konci ulice stojí budova neorenesančního slohu z roku 1885, sídlo Akademie umění. V přízemí je veřejnosti přístupná galerie. Dům č. 56 byl postaven r. 1867 jako hotel Srpska kruna a byl nejluxusnějším a nejmodernějším hotelem své doby v Bělehradě. Nyní v budově sídlí Městská knihovna.

Kalemegdan

Pevnost Kalemegdan byla po staletí centrem města. Ve 4. – 3. století př.n.l. ji založili Keltové. Pevnost, známá pod jménem Singidunum (latinský název Bělehradu), byla mnohokrát bourána a přestavována, tak, jak se střídali její okupovatelé – Římani, Byzantinci, Bulhaři, Srbové, Maďaři a v 16. století Turci, za nichž došlo k největší expanzi tvrze. V 18. století byla tvrz třikrát přestavěna Rakušany a stalo se z ní jedno z nejdůležitějších vojenských opevnění v Evropě. V roce 1867 došlo k definitivnímu odchodu Turků z Kalemegdanu. Dnes je pevnost významnou kulturní a historickou památkou, její součástí je rozlehlý park, zoologická zahrada, basketbalové hřiště, muzeum a několik restaurací a kaváren s nádherným výhledem na soutok Sávy a Dunaje.
Do Kalemegdanského parku se nejlépe dostanete z ulice Knez Mihailova. Uprostřed parku stojí Spomenik zahvalnosti Francuskoj (Památník poděkování Francii), dílo Ivana Meštroviće. Památník byl vztyčen roku 1930 jako poděkování Francii za její pomoc během první světové války. Figura ženy představuje Francii, která s mečem v ruce spěchá na pomoc Srbsku.
Pokud zahnete vpravo, přijdete k tzv. Malému Kalemegdanu, kde stojí umělecký pavilon Cvijeta Zuzorić, postavený v roce 1928 dle projektu architekta Branislava Kojiće. Pavilon je pojmenován po básnířce Cvijetě Zuzorić (1555-1600), jejíž krásu opěvovali básníci z jejího rodného Dubrovníku i z Itálie. Před pavilonem se nachází fontána Budjenje (Probouzení), která je nejznámějším dílem sochaře Dragomira Arambašiće. Postavena byla v roce 1920 a téhož roku získala ve Francii významné ocenění Mansion. Na druhé straně stojí socha Umorni borac (Unavený bojovník) od známého sochaře Tomy Rosandiće, která přestavuje pololežící mužský akt.
Budete-li pokračovat dolů, směrem k centrální části parku, projdete Karadjordjevou bránou. Ta byla postavena v 18. století a pojmenována po Djordju Petrovićovi Karadjordjem, vůdci prvního srbského povstání, který skrz ni v roce 1806 pronikl do tvrze. V roce 1813 Turci bránu zazdili a otevřena byla znovu až po druhé světové válce.
Na stejné cestě o kus dále se nachází jedna s nejstarších bělehradských budov, dnešní Galerie Přírodovědného muzea Srbska. Postavena byla v rozmezí let 1825-1835 a původně sloužila jako ubytovna pro stráž, která hlídala hlavní vchod do tvrze, Stambol-kapiju. Dnes se v galerii nachází sbírky loveckých a jiných exotických trofejí, ptáků a různých přírodně historických rarit. Mimo to se tu pravidelně konají různé tematické výstavy.
Před galerií stojí vnitřní Stambol-kapija (brána) z období okolo roku 1750. V minulosti byla využívána jako skladiště i jako vězení, které bylo vybudováno v jejích masivních zdech.
Za mostem se nachází Vojenské muzeum, založené v roce 1878 jako jedno z prvních muzeí v Srbsku. Nedaleko je Sahat-kapija a kula (Sahat-brána a věž), postavená Rakušany v 18. století. Barokní věž je pojmenována po hodinách, které se na ní nachází (sahat – turecky hodiny).
Južna kapija (Jižní brána) se nachází na západ od Sahat-kapije. V 18. století byla postavena z kamene na místě staré zbourané brány. Vevnitř se nachází výstava věnovaná historickému rozvoji pevnosti. Brána vede do „Horního pevnostního města“.
Damad-Ali-pašino turbe je mauzoleum pojmenované po velikém vezíru sultána Ahmeda III. Vezír zemřel roku 1716 v bitvě u Petrovaradinu, jeho tělo bylo převezeno do Bělehradu a pohřbeno v pro tento účel postaveném mauzoleu. Mauzoleum se nachází na hlavní cestě vedoucí k soše Pobednika.
Rimski bunar (Římská studna) byl vybudován v blízkosti Kralj-kapije a sochy Pobednika. Jedná se o zajímavou stavbu a zároveň velikou atrakci pro návštěvníky. Bohužel neexistují důkazy, že studna opravdu pochází z římských dob. Dnešní vzhled jí dali Rakušané v období rekonstrukce v letech 1721-1731. Zděné spirálovité schodiště se spouští do hloubky 30 metrů, ale celková hloubka studně je 62 metrů, o 10 metrů níže než je hladina řeky Sávy.
V blízkosti studně se nachází Kralj-kapija (Královská brána), známá též jako Západní. Postavena byla okolo roku 1725 v barokním slohu na místě středověké brány. Z venkovní strany k ní vede padací most.
Za bránou, v bezprostřední blízkosti sochy Pobednika, stojí budova Ústavu pro ochranu kulturních památek města Bělehrad. Ústav byl založen v roce 1960 a budova, ve které sídlí, pochází z konce 19. století. Původně stavba sloužila potřebám srbského vojska. Za první světové války byla značně poškozena a její rekonstrukce skončila až v roce 1927, kdy dostala svůj dnešní vzhled v klasickém balkánském stylu.
Socha Pobednika (Vítěze) se stala symbolem Bělehradu. Vztyčena byla v říjnu 1928 v západním rohu „Horního města“ tak, aby byla silueta Pobednika vidět ze všech stran. Socha je dílem významného chorvatského sochaře Ivana Meštroviće. Z toho místa je krásný výhled na soutok Sávy a Dunaje, Malo a Veliko ratno ostrvo (Malý a Velký válečný ostrov) a na Nový Bělehrad.
V „Dolním městě“ se nachází památník despotovi Stefanu Lazarevićovi, dílo Nebojši Mitriće z roku 1981. Socha je z bronzu, vysoká je 320 cm a stojí na podstavci vysokém 40 cm. Stefan Lazarević vládl v letech 1404-1427 a za jeho vlády byl Bělehrad poprvé ve své historii prohlášen hlavním městem Srbska.
Despotova kapija a kula (Despotova brána a věž), též nazývaná Východní, vytváří autentickou středověkou atmosféru v „Horním městě“, které je zachováno v relativně dobrém stavu. Ve středověku byla právě tato brána hlavním vchodem do pevnosti. Brána i věž byly postaveny za vlády Stefana Lazareviće. Ve věži se dnes nachází astronomická observatoř.
Prohlídka Kalemegdanu obvykle začíná nebo končí v Leopoldově kapiji. Ta nese jméno rakousko-uherského císaře Leopolda (1688-1690) a byla postavena v 17. století na jeho počest. Cesta od brány vede do ZOO.
Pokud půjdete dolů přes „Východní podhradí“, přijdete ke kostelu Ružica. Ten v 18. století sloužil především jako sklad střelného prachu a až po roce 1867, kdy tvrz přešla do srbských rukou, byl přebudován v kostel.
Nedaleko je kaple sv. Petky, postavená v roce 1937 dle projektu architekta Momira Korunoviće. Při budování základů této kaple byly nalezeny ostatky těch, kteří zemřeli bráníce Bělehrad v letech 1914 a 1915. Kaple je postavena nad pramenem, který je považován za zázračný.
Kostnice obránců Bělehradu se nachází v severním cípu, ve zdi pod Jakšićovou kapijí. Postavena byla v roce 1937 při rekonstrukci této části pevnosti. Zde se nachází kosti obránců Bělehradu z let 1914-1915.
Pobřežní část pevnosti zahrnuje „Dolní město“. Zde se nachází významné památky jako Amam, zbytky bělehradské Mitropolije, věž Nebojša a Vidin-kapija.
Amam jsou bývalé turecké lázně z konce 18. století. Od sedmi veřejných a mnoha soukromých amamů se zachoval pouze tento, který byl značně poškozen za okupace v roce 1944 a poté roku 1962 zrestaurován. Dnes se uvnitř nachází planetárium.
Kapija Karla VI. pochází z roku 1736 a skrz ni vede cesta do „Dolního města“. Postavena byla na počest německého císaře Karla VI. pravděpodobně dle projektu Nikoly Doksat de Mores. Na západní straně je erb Tribalie s hlavou vepře probodnutou šípem, pod ním válečná znamení a nad ním císařská koruna.
Vidin-kapiju postavili Rakušané v 18. století jako část ochrany jihovýchodní strany opevnění.
Kula Nebojša (Nebojšova věž) patří mezi nejvýznamnější věže „Dolního města“. Byla postavena v 15. století, ale objevují se i domněnky, že pochází až z období před rokem 1071. Věž byla díky své poloze mnohokrát poškozena a znovu opravována. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1963. Na přelomu 18. a 19. století byl ve věži Turky uvězněn řecký revolucionář Rigas Pheraios, který tu i zemřel.
Na Kalemegdanu se nachází několik kaváren a restaurací s výjimečnou atmosférou a krásným výhledem na město či na soutok Dunaje a Sávy. Populární je restaurace Terasa, kavárny Oh, Cinema a Tvrdjava.

Náměstí republiky - Trg republike

je jedním z nejrozlehlejších a nejhezčích náměstí v Bělehradě, místem setkání mladých lidí. Jako si Pražané domlouvají schůzky pod svatým Václavem, setkávají se Bělehraďané u sochy Mihaila Obrenoviće, osvoboditele města od Turků. Jeho bronzová socha tu stojí již od roku 1882, její celková výška je 11 metrů a je dílem florentinského sochaře Enrica Pazziho. Nápis na podstavci zní: "Princi Mihailu M. Obrenovići III. - s vděčností Srbsko."
Za sochou stojí budova Národního muzea, postavená v roce 1903. Jedná se o nejstarší srbské muzeum, které bylo založeno roku 1844. Jeho sbírky se skládají z děl prehistorických, středověkých i moderních. Jsou tu vystavena jak díla domácích, tak i zahraničních malířů a sochařů společně s archeologickými nálezy z území Srbska.
Budova Národního divadla byla postavena r. 1869 dle rozhodnutí prince Mihaila Obrenoviće. Je tu místo pro 714 diváků a první přestavení se hrálo již v listopadu r. 1869. Budova je dílem architekta Aleksandra Bugarského a ve své době byla jednou z prvních staveb s plynovým osvětlením. Dnes divadlo vlastní baletní, činoherní a operní soubor a pravidelně uvádí významná přestavení domácích i zahraničních autorů.
Naproti divadlu v malém parčíku stojí od roku 1993 socha slavného srbského spisovatele a dramatika Branislava Nušiće (1864 - 1938).
Na Náměstí Republiky dále můžete najít Dětské divadlo Boška Buhy, kino Jadran a jednu z vyhlášených restaurací Inex, která nabízí skvělou italskou kuchyni.

Skadarlija

je historická bohémská čtvrť v centru Bělehradu, kde se nachází bezpočet restaurací a kaváren. Kdysi bývala oblíbeným místem herců, malířů a spisovatelů. Dnes je lákadlem především pro mladší i starší obyvatele Bělehradu, turisty, gurmány a milovníky tradiční srbské hudby.
Skadarská ulice si dodnes zachovává vzhled a ducha konce 19. a začátku 20. století. Zejména o letních večerech ulice ožívá a zaplní se, když se tu konají divadelní přestavení, koncerty, kabarety, hudební a recitační představení.
Dům Djuri Jakšiće (Skadarská 34) je jedním z nejstarších v této ulici. Před domem stojí bronzová socha tohoto významného srbského básníka, malíře a bohéma, který žil v 19. století. Socha je dílem Jovana Soldatoviće. Jakšíćův dům bývá dodnes místem setkání básníků při jejich autorských čteních. Zároveň se tu konají výstavy obrazů jak profesionálních, tak amatérských malířů.
Nejstarší restaurací na Skadarliji je kafana Tri šešira, otevřená roku 1864 v domě, kde bývala kloboučnická dílna. Od toho také vznikl název restaurace. Před restaurací se nachází socha „Putujícího herce“, kterou ze dřeva vyřezal Jova Petijević. Je poctou Joakimu Vujićovi (1772 – 1847), zakladateli divadla v Srbsku.
Nejvyhlášenějšími restauracemi jsou Dva jelena a Dva bela goluba. Nabízejí skvělou tradiční srbskou kuchyni a příjemnou atmosféru s živou hudbou.

Náměstí Nikole Pašića

Náměstí Nikoly Pašiče se náchází mezi části Terzaije a Bulevárem krále Aleksandra a ulicí Dečanska. Je to nejmladší bělehradské náměst vybudované roku 1953 kdy tam byla postavená fontána.
V první polovině 19. století zde byla spousta polí které dělila cesta Carigradski drum. Tato část se poté stala ulicí s názvem podle stejnomnné hospody v blízkosti. Nedaleko od místa kde je v současnosti Národní parlament se nacházela jedna od největších tureckých mešit "Batal-džamija" které byla zdemolována v roce 1869.
V průběhu druhé světové války zde byl soud "Seljački sud" kde úřadovalo Gestapo. Mezi dvěma válkami zde byly vybudované budovy Národního parlamentu, Agrární banky, kina Beograd a jiné.
Architektonické a urbanistické formování bylo spuštěno po druhé světové válce kdy byly zdemolované všechny staré budovy, přemístěna tramajová stanice, vybudována fontána a valký počet nových budov včetně Investiční banky, Domu odborů či Městského úradu. Toto náměsti bylo pojmenováno dlouhou dobu jako Náměstí Marxe a Engelse.
Na Náměstí byl v roce 1998 postaven památník Nikoly Pašiču.