Bělehrad - starobylé bílé město

Krásné historické město se smutnou minulostí. Během své tisícileté historie byl Bělehrad asi čtyřicetkrát zničen a spousta cenných památek navždy vzala za své. Město na soutoku řek Dunaje a Sávy sloužilo dlouhá léta jako hraniční pevnost, teprve pak se z něj stalo významné obchodní a kulturní centrum. Dnes je Bělehrad moderním evropským městem se skvělými restauracemi, domy a těmi historickými skvosty, které přežily do dnešních dnů.
Historické centrum leží na břehu Sávy. Nad starým městem se nejasně rýsuje Kalemedganská tvrz, pevnost z prastarých keltských časů. Většina toho, co tu může návštěvník spatřit, byla postavena v 17. století včetně středověkých bran, pravoslavných kostelů, muslimských hrobek či tureckých lázní. Součástí je také vysoká bílá citadela. Na samém vrcholku pevnosti se nachází muzeum války. Jestliže budete unaveni, můžete si vytáhnout lavičku do věčně zeleného parku u pevnosti a v klidu pozorovat okolí.

Stari Grad v sousedství pevnosti je nejstarší částí Bělehradu. Pokud zabloudíte až sem, určitě nahlédněte do některého z nejlepších muzeí ve městě. Obzvlášť pěkné je Národní muzeum s archeologickými nálezy a malbami. Nebo se můžete zdržet v Etnografickém muzeu se skvělou sbírkou srbských krojů a lidového umění. Galerie fresek vám zase poskytne přehlídku replik obrazů kostelů ze vzdálených míst Srbska a Makedonie. Co ale opravdu musíte vidět, je Palác kněžny Ljubice - autentický, honosně vybavený palác balkánského stylu. Z typicky tureckých památek můžeme jmenovat například poslední mešitu, která ve městě zbyla.

Bělehrad byl několikrát zničen a znovu povstal z popela. Bílé město má za sebou tak dlouhou historii, že to v jejím průběhu stihlo dokonce čtyřicetkrát! Patří totiž mezi nejstarší evropská města vůbec. Přičemž známky prvního osídlení, které se nalezly v okolí Bělehradu, pocházejí z neandrtálského období.

Keltské sídliště na místě dnešního Bělehradu vzniklo ve 3. století př. n. l. a neslo jméno Singidunum. V prvním století našeho letopočtu obléhali sídliště Římané, dobyli ho a pod jejich vládou zůstalo po následující čtyři století. V sedmém století potom přišli do oblasti Srbové a o století později se vůbec poprvé objevuje pojmenování Beograd, tedy bílé město. Ve svém dopise ho tak nazývá papež Jan VIII. a předpokládá se, že jméno vzniklo díky bílým vápencovým hradbám, které město obepínaly.

V důsledku tureckých nájezdů řada vysoce vzdělaných lidí z Byzance, Bulharska, Řecka a Makedonii utekla do Bělehradu. V tomto důsledku se Bělehrad stal jednotným kulturním centrem, ne jen ve Vychodní ale v celé Evropě. Jedním z nejvyznamnějších takových lidí byl Bulhar Konstantin Filosof, který byl osobním životopiscem krála Štěpána. Sám král Štěpán také psal. Král napsal první renesační dílo srbské literatury - sonetní věnec Slovo ljubve (Slovo lásky). V 15. století tu byla pohraniční pevnost Uherska, kterou však roku 1521 po několika neúspěšných pokusech dobyli Turci. V letech 1688–1690, 1717–1739 a 1789–1791 ho drželi Rakušané, od roku 1806 je hlavním městem Srbska; přesto až do roku 1867 tu byla stále přítomná turecká vojenská posádka. Od roku 1918 byl pak hlavním městem Království SHS, v roce 1929 Jugoslávie. Za druhé světové války byl obsazen nacistickým Německem, osvobodili ho v říjnu 1944 jugoslavská narodní armáda a Rudá armáda. V roce 1999 byl bombardován vojsky NATO.

Nejoblíbenější bělehradský park se jmenuje Ada Ciganlija a tvoří jej ostrov na Sávě. Můžete si tu zaplavat, půjčit si kolo, dát si doušek studeného piva v některé z hospůdek nebo prostě jen tak ležet na trávě a na nic nemyslet.

Bělehradské obchodní rušné centrum tvoří pěší zóna Kneza Mihaila lemovaná kavárnami, která se táhne severovýchodně starým městem. Na jihu města najdete autobusové a vlakové nádraží. Zajímavý je i bulvár Říjnové revoluce, který vede k hezké čtvrti Dědinje. Významná budova je Národní divadlo se stejně pohnutou historií, jakou má i samotný Bělehrad.

Položkou, která by v bělehradském itineráři určitě neměla chybět, jsou kostely. Nabídnou širokou škálu od exoticky vypadajících ortodoxních staveb až po typické kamenné kostelíky Středomoří. Tím, pravděpodobně nejznámějším kostelem, který se s železnou pravidelností objevuje téměř na všech pohlednicích Bělehradu, je kostel svatého Sávy. Až budete obdivovat jeho monumentálnost, uvědomte si, že stojíte před třetím největším ortodoxním kostelem v Evropě. Například jen jeho mohutná kopule váží čtyři tisíce tun. Ačkoli se s jeho stavbou začalo už na konci devatenáctého století, skutečně dokončen byl v podstatě až o sto let později, protože do stavebních prací opět zasáhla válka. Jméno nese po prvním srbském arcibiskupovi.

Další velmi působivou církevní stavbou Bělehradu je kostel svatého Marka. Najdete ho vedle půvabného parku Tamajdan, takže jeho návštěvu můžete spojit s příjemnou procházkou mezi květinovými záhony pod korunami stromů. Původní kostel svatého Marka byl postaven roku 1835, nicméně ten byl fatálně poničen bombardováním a na jeho místě v letech 1931 - 1940 vyrostla nová monumentální stavba. V její jižní i severní části najdete krypty z bílého mramoru s ostatky významných srbských panovníků. Opravdovým skvostem je velmi cenná kolekce srbských ikon z osmnáctého a devatenáctého století. Ačkoli vnitřní vybavení kostela není ještě zcela kompletní, rozhodně byste si návštěvu této úžasné stavby neměli nechat ujít.

Zajímavý kostel ukrývají i zdi citadely. V její severní části objevíte půvabný kostelík Ružica, jehož základy pocházejí z patnáctého století. Zhruba o sto let později ho zničili Turci a ani k jeho znovupostavené podobě se postupně příchozí dobyvatelé nechovali o mnoho lépe. Sloužil jako armádní kostel, sklad munice, během první světové války byl hodně poničen. Nicméně v současné době je opět připraven okouzlit nejen malebným exteriérem, ale i vzácnou sbírkou maleb a ikon, které se nacházejí uvnitř.

V tom je ostatně kostel Ružica stejný jako ostatní městské pamětihodnosti i samotný Bělehrad. Přestože má za sebou pohnutou historii, přestože už mnohokrát stál tváří v tvář zkáze, vždy se dokázal vzpamatovat.